Co psal bratr Charles svému bratranci
Milý bratranče.
Tvoje utrpení, zneklidňující nejistoty v minulosti i v nedávné době, přijaté s dobrou vůlí a obětované Bohu se stejným úmyslem, s nímž trpěl Kristus, a ve spojení s ním, nejsou jen jedinou, nýbrž také tou nejcennější věcí, kterou Ti Bůh dává, abys mohl před něho předstoupit s plnýma rukama.
Zřeknutí se sebe sama je nejlepším způsobem, jak dosáhnout spojení s Ježíšem, a také jak přinášet lidem dobro: svatý Jan od Kříže stále opakuje:
„Trpět a milovat je tím největším, co můžeme na tomto světě vykonat.
Uvědomujeme si, že trpíme, avšak ne vždy si uvědomujeme, že milujeme,
a tím trpíme ještě více;
můžeme však chtít milovat a chtít už znamená to činit.“
Domníváme se, že nemilujeme dost,
a to je jistě pravda, neboť člověk nikdy nemůže milovat dost; Bůh však,
jenž ví, z jaké hlíny jsme stvoření;
ten, jenž nás miluje více než může kterákoli matka milovat své dítě;
ten, jenž je nesmrtelný;
tento Bůh nám řekl,
že neodmítne ty, kdo k němu přijdou.
Tvůj bratranec
Charles de Foucauld
Jak je to povzbuzující, že "chtít milovat" už "znamená milovat", takže žijeme v dynamice lásky i ve své lidské nedodělanosti...a nepociťovaná, ale žitá láska je tou nejčisčí a nejbližší Kristově ukřižované lásce na kříži. Tohle určitě pociťoval Charles, když se z lásky ke svým Tuaregum někde 3 000 km na jih Alžírska dobrovolně zříká Eucharistické přítomnosti, aby byl se svými bratry a žil s nimi tam daleko a nosil jim tiše a láskyplně Ježíše. A přece svého Pána v Eucharistii tolik miloval, že z této jeho absence těžce onemocněl...Pán to nakonec zařídil jinak. Změnily se církevní předpisy a kněží konečně mohli celebrovat mši sv. i bez ministranta...a pro Charlese nastaly "hody lásky", jak vnímal Ježíše ve Chlebě a Víně...a uzdravil se i fyzicky. Hle, kam vede Milovaný z nebes...
Díky moc za tahle slova... Člověk se postupně učí mít své těžiště v Boží lásce a věrnosti a ne sám v sobě a v tom co dokáže... Všechno je milost..
To je, myslím, moc krásný příklad toho, jak br. Karel říkal "nedovedu si představit lásku bez potřeby, naléhavé potřeby shodnosti, podobnosti..." Tím, že se vzdal Ježíšovy blízkosti, byl Mu vlastně blíž, více se Mu podobal...
Je to pro mě veliké a obdivuhodné. Bratr Karel se vzdal Eucharistie pro sebe,ale sám se stal Eucharistií. A to je vlastně nejvyšší stupeň Lásky. Být sám chlebem pro druhé. Slovy Carla Caretta: Máme dělat to,co Ježíš v Eucharistii. Stát se tichem, stát se chlebem pro zmatený svět.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.