O jedné pouti DOMŮ...
Je to asi tři týdny, co se mému strejdovi stal úraz... Bylo to velmi vážné, protože byl už dost vysokého věku. Ležel v nemocnici v umělém spánku, napojený na přístroje... Je to zvláštní, ale bylo v tom něco moc silného a posvátného, vidět ho ležet v takové bezbrannosti a slabosti, chudobě... V takové čistotě lidství... Člověk, který byl velmi nadaný a měl za sebou velké dílo tu ležel odkázaný na péči druhých, tichý, vydaný... a ačkoliv se to zdá zvláštní, velmi krásný - ale nějak „zevnitř“.. Jako by to bylo jeho svědectví pro nás, že to, že člověk JE, úplně stačí, není potřeba dokazovat svou hodnotu ničím jiným...
A tak jsem na něj stále myslela, kudy jsem chodila..., v modlitbě a takovém spojení na dálku.. Moc jsem si přála, aby mohl odejít k Pánu posílený svátostmi a Pán i strejda si to určitě přáli taky, protože to bylo moc silné, myšlenka, která se neustále vrací, dokud člověk nepochopí a „konečně“ něco neudělá... Ale moc jsem nevěděla jak na to, protože bylo potřeba o tom promluvit s jeho nejbližší rodinou a nevěděla jsem, jak budou reagovat... V nemocnici říkali, že jeho stav je stabilizovaný, a tak jsem získala dojem, že je ještě čas... Ale ta myšlenka se stále vracela s velkou naléhavostí...
Dole v přítmí v hale nemocnice seděl nějaký člověk. Nějak mě to táhlo se na něj zadívat. A jak se tak dívám, všimnu si, že ho odněkud znám. Byl to ten kněz, který měl přijít a čekal tam na rodinu strejdy... Taková časová souhra, přesně na minutu... Oni hned přišli a tak jsem mohla být u toho, když strejda v kruhu rodiny přijal odpuštění a svátost pomazání nemocných...
Strejda hodinu a půl na to odešel Domů, k Pánu... V pokoji a svobodný...
Může být tohle „náhoda“?
Napadlo mě, že když se dějí takové věci, může ještě někdo říct, že Bůh není? Vyslovila jsem to nahlas. A jeden „nevěřící“ příbuzný vážně řekl: To opravdu ne...
Díky Bohu.
Díky, strejdo.
(foto Asaviben)
Díky za toto nádherné svědectví. Dnes ta "cesta domů" bývá pro mnohé cestou v opuštěnosti a samotě. Což je veliká škoda,protože se sami ochuzujeme o důležité životní zkušenosti."O životě má mluvit ten,kdo je na jeho konci."hlásá titulek na poslední straně Katolického týdeníku (č.40,doporučuji). Umírající věřící člověk je už téměř "jednou nohou" u Pána a na svůj život se někdy dokáže podívat s nadhledem, často lituje chyb,kterých se sami můžeme vyvarovat,pokud si od něj necháme poradit. Já sama mám jednu zkušenost z pouti mé drahé "babičky" z tohoto světa:
Dobrý pastýř naší farnosti,otec Antonín Ptáček, se rozhodl,že budeme jezdívat za osamělými starými lidmi modlit se s nimi růženec. Jako první jsme jeli za paní,která již mohla pouze ležet. Bylo složité přesvědčit jejího syna,ale nakonec nám návštěvu povolil. Modlili jsme se u ní. Ona jen hýbala rty a držela růženec.Po dvou desátcích byla velmi unavená,tak jsme jí přestlali postel a otec jí
Babiččin příbuzný si připravil světský proslov pronášený nad hrobem po krásné pohřební mši svaté. Mluvil o jejím životě,kdy pekla na svatby i na hody pro celou farnost, vzpomínal na období kdy sedávala před domem a dávala dětem cukroví. Ale o posledních letech jejího života nemluvil nikdo. Nikdo ji totiž neznal. Nemluví se přece o tom,že ji dlouhá léta žádný z jejích sourozenců ani ze synů,kteří se odstěhovali, nenavštívil, že ji vnuci téměř neznali, že byla na obtíž synovi,který s ní bydlel. Neuvědomili si,jaký poklad jim mohla předat,kdyby jí jen chvíli naslouchali. Mohla jim předat víru,ale oni neměli zájem ani o víru ani o babičku. Stejně jako její manžel ji přehlíželi a po operacích jí syn s přítelkyní vystěhovávali byt,protože si mysleli,že se již domů nevrátí. Tak víru předala cizímu člověku, cizí dívce,která s ní strávila poslední měsíc a půl jejího života. Toto období považovali její příbuzní jen za jakési živoření, čekání na smrt,ale já jsem dostala tu milost vědět, proč ji Pán Ježíš nechal ještě žít. A proto,že mě přijala za svou vnučku, měla jsem tu čest proniknout tajemstvím jejího života a poznat,co je opravdu důležité.
To je síla... Opravdu díky, díky moc za Tvoje vyprávění...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.