ODEVZDÁVÁM SE TI

Evangelium a duchovní literatura vypočítává všechny možné kroky důležité pro cestu k Bohu (modlitba, půst, odpuštění...)
Vše má svůj význam, ale může toho na nás být příliš, nevíme, co dřív, vždyť je tolik věcí, za které se máme modlit, tolik lidí, které máme milovat...musíme si přiznat, že to nezvládáme, vždyť jsme tak slabí a stále padající.
Možná proto jsme tak zklamaní světem i sami sebou, že Bohu málo věříme, že jsme vše neodevzdali do rukou Božích. 
Neznamená to pasivitu, ale znamená to vzdát se svých vlastních plánů (třeba i těch "zbožných") a být aktivní skutečně pro Boha. Není snad odevzdání základem, tím nejdůležitějším, co po nás Pán chce, abychom se mohli stát skutečně jeho služebníky a nástroji v jeho rukou?

"Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno." (Žd 10,7) Říká Ježíš, když vstupuje do světa. A svůj život končí také v naprostém odevzdání: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." (Lk 23,46)
(A pro nás se tyto dvě věty mohou stát takovou ranní a večerní střelnou modlitbou.)

Terezka z Lisieux - svatá Terezie od Dítěte Ježíše  říká:
"Nyní je jediným vodítkem na mé cestě pouze odevzdání, jiný kompas nemám... Za nic jiného se už nemohu s horlivostí modlit, než aby se vyplnila Boží vůle se mnou Ježíš mi dává vidět jedinou cestu, vedoucí k této božské tavicí peci (lásce). Touto cestou je odevzdání, tak jako u dítěte, které bez bázně usíná v otcově náručí."
A ve své básni k Panně Marii sv.Terezka vyznává: "Milovat znamená dát všechno a navíc dát sám sebe."
Miluj Pána, svého Boha, ze všech svých sil, znamená tedy: úplně se mu odevzdej.
Znamená to poslušnost Bohu a jeho následování, život s ním ve zlém i v dobrém.
Pro každého z nás je připraven kalich, z kterého máme pít. Pro nás je nesnadné vidět v našich starostech a problémech kalich Otcův. Přesto je to Otec, kdo nám tento hořký nápoj nabízí.
"Abba, Otče, tobě je všechno možné, odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš." (Mk 14,36)

Bůh má všechno v rukou. Osobně mě velice povzbuzují slova Luisy - maminky sv.Bernadetty ve chvílích, kdy rodina trpěla hladem stísněna v mokré cele: "Když to Bůh dopustil, nezbývá nám, než se s tím smířit."
Slovy sv. Augustina:"Nic se neděje, co Všemohoucí nechce, aby se dálo, buď tím, že toto dění dopustí, nebo že tak učiní sám! Vinou "zlých" lidí se nepochybně děje mnohé proti Boží vůli, avšak Boží moudrost a moc jsou tak velké, že všechno, co zjevně odporuje Jeho vůli, ve skutečnosti spěje k dobrým výsledkům či cílům, jež Bůh předem vytyčil." Nebo jinými slovy: "Bůh prosazuje svou dobrou vůli prostřednictvím špatné vůle zlých lidí. Tak se skrze nenávist Židů uskutečnil Otcův láskyplný plán a Ježíš pro nás vytrpěl smrt."

Bůh je tak dobrý, že všechno, co s ním přijde do styku, se nějakým způsobem stane dobrým.
"Bůh je tak dobrý, že v jeho rukou dokonce i zlo pomáhá vytvářet dobro. Bůh by nikdy nedovolil zlu se projevit, kdyby díky své absolutní dobrotě nemohl zla nějak využít." (Sv.Augustin)
"Buďte přesvědčeni, že se nestane nic, ani ve světě, ani v lidském nitru, co by si Bůh nepřál nebo co by nedovolil."(de Caussade)

Samozřejmě, že není snadné úplně se Bohu odevzdat.Ale je to něco, o co skutečně stojí za to usliovat! Abychom se pak mohli spolu se sv.Ignácem modlit:

Vezmi si, Pane, a přijmi všechnu mou svobodu,
mou paměť, můj rozum a celou mou vůli.
Všechno, co mám a co vlastním: tys mi to dal.
Tobě, Pane, to vracím.
Všechno je Tvé.
Dej mi svou lásku a milost,
ty mi stačí.

Dějiny spásy probíhají a Bůh je píše životem každého z nás. Pro nás je nejdůležitější věřit, že knihu našeho života sepisuje Bůh a nechat ho psát. Nemusíme pokaždé rozumět tomu, co Bůh píše. To se objasní, až když nastane čas...

(s použitím knihy Otče, odevzdávám se ti, autor: Wilfrid Stinissen, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1999)
Na tomto blogu najdete v sekci Charles de Foucauld: Ježíš z Nazareta, modlitbu "Otče, odevzdávám se ti"